Poté, co se těsným kontaktem vlasů dostane veš na nového hostitele, není po dobu jednoho měsíce povětšinou zaregistrována. Teprve až když počet dospělých jedinců a nymf dojde vyššímu počtu, tak se začíná dostavovat svědění a pálení pokožky. Děti na to reagují neklidným a rozmrzelým chováním, a jelikož jsou vši aktivní ve větší míře v noci, mohou být i unavené a nevyspalé. Nepříjemné pocity způsobuje pohyb, ale zejména bodání a následné sání krve. Každá veš přitom saje krev třikrát denně, přičemž vypouští i látku, která u atopiků může vyvolat alergickou reakci projevující se vyrážkou.
Neustálé svědění nutí ke škrábání, což může vest k porušení pokožky a následnému proniknutí bakterií vyvolávající zánět. Při podezření na tohoto parazita je nutné pořádně prohlédnout vlasy. Je-li pedikulóza teprve v počátku, bude v nich patrné jen několik jedinců, pohybujících se pravděpodobně v lokalitě za ušima nebo temeni.
Veš dozajista pozná každý. Má hnědou barvu a v porovnání k ostatnímu tělu velký zadeček. Na něm se nachází devět kroužků, na nichž se nacházejí štětiny. Tři páry nohou jsou zakončeny drápkem, jenž umožňuje přichycení k vlasu či chlupu. Jejich velikost se pohybuje kolem 2 až 3,5 mm. Viditelné by měli být i přilepená vajíčka, tzv. hnidy. Ty samičky přichycují na vlas těsně u pokožky, ty které se nacházejí na vlasu dále, než 1 cm jsou již vylíhnuté.